Rozhovor v Čáslavickém školáčkovi, zima 2014
25.01.2015 11:56
1. Kdy a kvůli čemu jste se rozhodl vrhnout se na dráhu spisovatele?
Profesionální dráhu spisovatele (tedy člověka, který se snaží psát nejen
proto, že ho to baví, ale chce také něco sdělit a také se tím živit, což je asi
nejzrádnější hledisko...) jsem nastoupil až velmi pozdě, přibližně před šesti roky,
když mně bylo 54 let. Prošel jsem si jistou životní krizí a uvědomil si, že člověk
dělá velkou chybu, když nežije "svůj" život, když nerealizuje svůj sen z mládí,
když nedělá opravdu to, co ho baví, co ho naplňuje, co ho dělá šťastným a co mu
přináší pravdivé uspokojení. A tak jsem tedy zanechal všeho, co mne nenaplňovalo
po stránce realizační a napsal první román, Schody do nebeského pokoje, ve
kterém jsem se vyrovnal se svým dětstvím, resp. dospíváním. Ale svou první knihu
jsem napsal už ve 12 letech. Tedy, po pravdě řečeno, nelze ji považovat za knihu,
bylo to asi 15 stran strojopisu. Ale pamatuji si dodnes, jakou mi psaní dělalo
radost. Horší to už bylo se čtenáři, těm takovou radost moje dílko neudělalo a
dobrodružnou knihu s příběhem ze středověku mi zkritizovali (byli to spolužáci).
Sešit skončil v kamnech. Škoda, třeba to mohla být moje nejúspěšnější kniha...
2. Jaké události nejčastěji ovlivňují Vaše knihy?
Zajímám se o životní osudy lidí, o jejich příběhy, myšlenky, názory, dramata i
šťastná období. Každý v sobě máme neuvěřitelné množství úžasných situací,
které jsme prožili, ale myslíme si, že zajímavé nejsou. Ale ony jsou, protože
3. Během Vaší besedy jste pronesl, že jste býval v mládí ne moc velký
dobrák, co se najednou stalo, že se vše obrátilo?
V mládí jsem prošel těžkým obdobím zmatku, sebeničení, deziluze a smutků.
Hodně je o tom v knihách Schody do nebeského pokoje a Oběti milostného
nerozumu. Nebyl jsem lotrem v pravém slova smyslu, naopak jsem se snažil
pomáhat druhým a bránit je před opravdovou zlobou jiných, ale spíš jsem byl v
sobě zmatený, bez jasně vymezeného cíle, co chci a čím chci být. A někdy jsem
prostě dělal lumpárny, které druhým škodily. Byla to spíš snaha dráždit než být
opravdu zlomyslný. Až později jsem pochopil, že co se líbí mně, nemusí se líbit
druhému, a nesmím se chovat tak, abych ubližoval i takto.
4. Za jak dlouhou dobu dokážete zhruba napsat svoji knihu?
Pokud byste mi dali téma a řekli: Napište knihu na tohle téma do týdne, tak ji
budete mít do týdne. Ale nemohl bych zaručit, že to bude dobrá kniha. První
román Schody do nebeského pokoje (380 stran) jsem napsal za tři měsíce. Knihu
Černá perla v bílém srdci jsem psal rok. Záleží na tom, co si jako autor musím
osvojit, do čeho se vcítit, co pochopit a co nastudovat, abych nepsal nesmysly...V
případě Bíle perly... jsem například musel studovat chování lidí v ohrožení při
teroristických akcích, také postupy teroristů při obsazování objektů, pak jsem
se musel seznámit s hradní architekturou, s Karlštejnem a jeho dispozicemi apod.
5.Vydáte v budoucnu ještě nějakou knihu ? Nebo už máte různé podklady?
Nyní dokončuji román nazvaný ŠTĚSTĚNKY. Je to kniha pozitivního, tedy
kladného a laskavého pohledu na život v nás i kolem nás. Stylem psaní jde o
"road-book", tedy něco podobného, jako jsou "road filmy", tedy příběhy
odehrávající se na cestě, při putování, hledání a objevování. Štěstěnky by měly
vyjít na jaře 2015. V poznámkách mám velký román (zatím bez názvu) ze
současnosti o střetu tří žen a jednoho muže. Půjde vysloveně o thriller, tedy
knihu akční, ale s příběhem velké lásky. Vycházím také ze skutečného příběhu.
6. Máte kromě psaní knih nějakou jinou zálibu?
Pokud se podíváte na mé webové stránky www.lubomir-muller.cz, tak uvidíte,
že mám zálib hodně. Jsem aktivní muzikant, mám koncerty ze své tvorby, zpívám,
hraji na klavír a na kytaru, také fotografuji, natáčím amatérské filmy, rád se
toulám a cestuji jen tak s "báglem", rád vařím (ale pozor, žádnou svíčkovou na
smetaně či pečenou kačenu, jsem vegetarián, připravuji speciální jídla z toho, co
je po ruce, každé jídlo je originál a nikdy se mi ho nepodaří zopakovat.
Děkuji ještě jednou za otázky a za zájem.
Všem žákům vyřizuji pozdravení a DÍKY za to, že mne poslouchali, přečetli si
Bílou perlu... a zamýšleli se nad příběhem. Bylo mi u vás moc dobře.
