Dopis od osmáků
Vážený a milý pane Müllere,
máme hodinu češtiny a vůbec se nám nechce do rozboru souvětí. Jsme plni dojmů ze včerejšího autorského čtení. Váš příběh se dotkl každého z nás. Zůstal v nás pocit smutku a beznaděje, že se něco takového mohlo a může vůbec stát. Nebylo nám do smíchu, když jste nám četl vaši knihu. Vážíme si toho, že jste byl ochotný nám svou minulost představit, že jste si na nás vůbec udělal čas.
Naše spolužačka Nikolka knihu během včerejška přečetla...úplně celou, říká Bety. Samozřejmě, že všichni jsme se jí vyptávali, jak to vůbec dopadlo, ale napíná nás a nechce nám nic prozradit.
Jednotlivé vzkazy od nás všech přeposlala paní učitelka mailem, ale chtěli jsme vás potěšit dopisem, o kterém jste včera mluvil. Zkrátka jsme vám chtěli udělat radost =) Odpověď by nás potěšila a zahřála u srdce.. říká Adélka..
Na všechny jste působil velmi sympaticky. udělal jste na nás obrovský dojem. Ukázal jste nám cestu ke knize, otevřel oči, dodál nám odvahu číst knížky.
Těžko se nám mluví o prvním milování, ale každopádně budeme se na to víc těšit a více si tu chvíli prožijeme! Vnímáme teď její jedinečnost.
Jsme poctěni, že jsme se s vámi poznali. je to pro nás zážitek na celý život. Doufáme, že se ještě někdy setkáme.
Vaše osmička a paní učitelka Hanička...
Martin, Kika, Bety, Nikča, Monika, Denisa, Lukáš, Terka, Mirek, David, Roman, Adélka, Martin, Michal, Gregor, Lucka
8.tř. ZŠ Šardice
19. května 2011
(a moje odpověď)
Milá Lucko, Nikčo, Kiky, Bety, Deniso, Mniko, Terezko, Adélko a další, milý Martine, Michale, Gregore, Romane, Davide, Mirku, Lukáši a další a další.... všichni vy vzácní a neobyčejní, kteří jste mi napsali krásný dopis, kteří jste mi napsali svůj názor na setkání, na knihu i na mne.
Věřte, že to bylo pro mne překvapení, které nezažívám denně. Vlastně takové překvapení jsem ještě nikdy nezažil. Až nyní, až s VÁMI.
Bylo to setkání, na které se nezapomíná. V životě jich nebývá mnoho. Takže si jich vážím. Doufám, že můj příběh, který Vás tak trochu zaskočil svou krutostí, Vám dodá i něco krásného. Byl bych rád, kdyby to bylo poznání, že láska je silnější než zloba, nenávist, nepřejícnost, nespravedlnost, záludnost. Budete se v životě setkávat s obojím, ale nikdy nezapomeňte, že je jen na Vás, co přijmete a co dáte. Proti zlu má smysl se bránit, ale nikoliv záludně a krutě s touhou po odplatě. Najděte v sobě sílu odpustit tam, kde odpuštění přinese mír a klid, a neodpustit tam, kde je potřeba se násilí vzepřít a zastavit ho. Právě to jsem dost dobře já nedokázal rozlišit ve Vašem věku, kdy se mi stalo to, o čem píši v knize.
Přeji Vám, ať naleznete ve svých životech cestu ke štěstí, jakou Vám posílám na svém obrázku – cestu plnou květin, lásky a vlastních snů. Což znamená cestu především k sobě. Pochopit co jsem, co chci dokázat a co můžu v životě vykonat. A nikdy se na této cestě nenechte zlákat zlem. Protože potom Vás zlo bude mít v moci a stanete se jeho otroky.
Ale dost mudrování. Jste velmi přemýšliví a vzácní, a proto jsem si to mudrování dovolil...
Ještě jednou díky Vám i krásné paní učitelce Haničce.
V Ostrovačicích 30. května 2011