Přeji Vám hodně životní radosti a krásný den!
CURRICULUM VITAE
Narodil jsem se v Plzni roku 1955. Po studiích na SPŠA a Konzervatoři v Teplicích jsem vystudoval hudební a divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr.). Do roku 1989 jsem redaktoroval hudební měsíčník Opus musicum.
Od roku 1990 jsem vystřídal různá zaměstnání: učitel, redaktor deníku Rovnost, zástupce šéfredaktora magazínu ...AND YOU, volný žurnalista, ladič pian, kabaretní klavírista, fotograf, kameraman.
V roce 1993 jsem začal vydávat ve vlastním vydavatelství pohlednice, učební pomůcky, relaxační hudbu, hudební znělky pro různé příležitosti. Od roku 2008 činný jako spisovatel.
Zažil jsem v životě hodně dobrého i zlého. Ale kdo ne, že? Prožil jsem dobu osamělého dospívání, pocit blízké smrti, krutou ztrátu dětské nevinnosti. Příliš brzy jsem se ptal po smyslu života, tápal a hledal sama sebe. A jak to tak už v životě bývá, záleží na tom, koho, kdy a proč potkáte a jak rychle si dokážete uvědomit důlěžitost takového setkání, a zda si to vůbec dokážete uvědomit. Mnoho důležitých lidí ve svém životě jsem minul zahleděn příliš do sebe, ale několik z nich jsem nepřehlédl. Ti pak utvářeli můj další osud, a to vždy v dobrém. Nebudu jmenovat, oni to ví a moc jim za to děkuji.
Nikdy jsem se neklaněl trpaslíkům, protože těm se musíte klanět hodně hluboce. Někdy mi ten lidský trpaslík dal pocítit, jak je "velký", zvláště stál-li na hodně vysokém kariérním podstavci. Nevyrostl však tím ani o píď.
Zastávám názor, že za všechno si člověk může sám a co jsem si nadrobil, to si musím také sníst.
Přestal jsem se stýkat s lidmi, v jejichž srdci je nenávist, závist a faleš. Snažím se, abych z těchto vlastností nikdy v sobě neměl ani špetku.
Trochu pozdě jsem pochopil, že nejdůležitější v životě je vědět, jak být sám sebou a ne někým, kdo se přetváří podle názorů ostatních. Pochopit, kým člověk opravdu je a žít podle toho, to není sobectví. Je to velká odpovědnost k druhým. Všechno, co pak člověk činí, jen s láskou k druhému činí. Věřím, že soucit a odpuštění jsou nejsilnější energie v nás. Věřím, že láska má mnoho podob, ale jen jeden význam - učinit druhého šťastným.
Věřím, že lidstvo není tak blbé, aby nepochopilo, že není "majitelem" Modré Planety.
Věřím, že filozofovat o životě by se nemělo moc dlouho. Proto již končím. S humorem, který nemá daleko k vážné pravdě, mohu říct, že můj dosavadní život je docela fádní. Večer chodím pozdě spát, ráno pozdě vstávám, pozdě snídám, pozdě obědvám, pozdě večeřím, pozdě platím inkaso, pozdě přezouvám zimní pneumatiky, podle svého psa ho pozdě krmím, pozdě rozevírám při dešti deštník, pozdě chodím k zubaři, pozdě zjišťuji, že bych měl všechno dělat dřív.
Ale opožděný snad nejsem.
Nová kniha roku 2022 pro nostalgické potěšení a povzbuzení.
Kniha Štěstěnky z Mléčné dráhy se stala pro mnoho čtenářů, ale především pro mě, opravdovou "štěstěnkou", prosinec 2015
Knihy jsou jako děti - máte z nich radost, ale také máte strach, aby se nedostaly do špatných rukou. I když, jako spisovatel a vydavatel si v dnešní době přeji, aby se dostaly vůbec do nějakých rukou. Vždy, když kniha opouští tu domovskou hromadu, kterou tady objímám, loučím se s ní slovy: Buď šťastná a zkrášluj život svého čtenáře, a ne jeho byt...
|
|
